Ukázka · Prolog
Neděle u babičky
První lednovou neděli jezdí Novákovi na oběd k babičce do Rychnova. Je to jen půl hodiny cesty a Petr ji celou propočítá v duchu: hypotéka, zálohy na teplo, kroužky a kolik zbude do konce měsíce. Jana se dívá z okna a myslí na pondělí. Má objednané čtyři zákaznice, z toho dvě barvení a jednu zkoušku svatebního účesu.
Babička Marie čeká ve dveřích. Je jí sedmdesát jedna, od dědečkovy smrti žije v domku sama a kvůli bolavému koleni chodí poslední dobou o holi. Mimochodem se zmíní, že ji ortoped zapsal na nové koleno a termín operace dostala až na příští rok. „Ale to nic,“ dodá hned. „Aspoň to mám zadarmo.“ Petr se nadechne, že něco řekne, a pak to nechá být.
Ema si mezitím prohlíží tátovo zápěstí. „Tati, proč máš tak obyčejný hodinky? Tvůj šéf má zlatý.“ Petr se podívá na své hodinky za sto padesát korun z tržnice. Jdou přesně na minutu. „Protože mně stačí vědět, kolik je hodin,“ řekne. „A šéfovi ne.“
Celou knihou se táhne román o jednom roce liberecké rodiny: továrna, stavba na babiččině zahradě, Janin salon, přijímačky, farma. Politika zůstává v pozadí, ale překážky, které stát staví do cesty, nesou svůj díl viny na tom, co Novákovi prožívají.
Číst dál v ukázce (PDF) →